---> Aneb, jak se baví introvert, když už nemá co číst.

The Poet

25. ledna 2018 v 0:06 | Malbec |  Amatérská poezie
The painter looks, the painter hears,
the painter dips his brush in green
to catch the image that he nears.
With every stroke, precise and clean.
He sees envy, he hears it too,
dipping in green of it's sickly ghost
to manage what he needs to do,
make live what desires life the most.
-
The singer sings of grief and mourn,
musician plays his sweetened tones
yet full of sadness, anger, scorn.
No longer the song he owns.
To make live through paint and sound,
to breathe the spark of eternal soul
whenever one wants it to be found,
that's my ambition, that's my goal.
-
The poet writes, the poet reads,
the poet wipes his single tear
when he with his writing meets.
Now he's close, now he's near.
With all the effort he squints his eyes,
yet nowhere is which should be seen.
It lives just briefly. Soon, it dies,
and now all is a shade of green.
 

Riddles

16. ledna 2018 v 20:55 | Malbec |  Amatérská poezie
I wonder where I start,
I wonder what to say at all
for I feel apart,
unsure what my words may show,
so enjoy those riddles of mine
and puzzle your mind in an endless loop,
so then I can feel just fine,
and your kind will have enough to do.

Feathers

16. prosince 2017 v 11:42 | Malbec |  Amatérská poezie
One after another,
each one single feather,
falls slowly to the ground,
when noone is around.

------Why do we fall, brothers of mine?---------------------------------------
--------------------------------------------Where even are we, in the sky?----
-----------------I don't know how much of time,-------------------------------
---------------------- until we all on the ground lie.------------------------
-------------------------------------Is the ground bad? (asked one younger)---
--------I don't think the ground itself is bad...-----------------------------
----------------------------- It's just that... we wouldn't fall any longer,--
--------------------------------------------------------------and we do like to-

One after another,
each one single feather,
died on the ground,
when noone was around.
 


Psalm of future

16. prosince 2017 v 6:25 | Malbec |  Amatérská poezie
Where trees and grass wither with white,
where fog casts over it's abrasive spell,
the air stinks of heavy gas, blocking all light,
the place which people are trying to sell.
-
Delusion of sweetness, fueled by wealth,
in front of their eyes, holds out a blinder.
Courtain with picture of prosperous self,
so what about Earth? Why need to mind her?
-
Rejoice, and dig deep in her innards,
let's burn them out and poison her breath.
Quickly, latecomers are never the winners.
Only those who are blind and deaf.
-
Where trees and grass wither with white,
where fog casts over it's abrasive spell,
the air stinks of heavy gas, blocking all light,
that place is not home, that place is hell.

Dílo

27. listopadu 2017 v 4:20 | Malbec |  Ostatní
Dílo je předmět. Jako každý předmět, i dílo má vlastnosti, zaujímá určitý vzhled, či snad jejich sestavu, a obecně řečeno na nás působí. Musí mít ale dílo smysl? Musí mít účel?
Lidé si kupodivu zvykli přiřazovat věcem účel, a to dokonce i věcem, jejichž účel neznají. Existence ho prý má, slunce, měsíc, hvězdy, ba dokonce život a smrt skrývají svůj pravý smysl už po staletí.
Mne samotného tato potřeba jak mate, tak fascinuje. Mé oči nevidí jako většina jiných, zaznamenávají jak méně tak více, omezují mne a zároveň jsou mými křídly. Jsem totiž fyzik, samozvaný degustér vesmíru, jeden z těch zvláštních, obtloustlých a plešatých mužů v termonukleárním sklípku, kteří při důkladném pohledu na hvězdu, a lehkém očichání její koróny dokáží říci z kterého ramena spirální galaxie pochází.
Jako takový člověk smysl vidět nemohu, ale jako člověk ho mohu cítit. Smysl a účel jsou pro mne jak naprosto logicky vysvětlitelné cukrové pilulky celého lidstva, tak něco skutečného, reálného a krásného. Má mysl je stejně tak duální jako vlny a částice - občas jedno, občas druhé, a sporně stále obojí.
Jak jsem již řekl, dílo má vlastnosti. Je to právě skrze ně a jejich působení, jak měříme krásu. Neměříme ji v metrech, dokonalosti veršů, ladnosti skladby nebo míře potlesku. Neměříme ji v ničem, ale stále se o to snažíme. Vždy lze říct že je něco 'velmi' krásné, či snad 'neuvěřitelně' okouzlující. Očima fyzika jsem viděl velmi krásné věci, a neuvěřitelně okouzlující jevy. Je to však ale až po dodání účelu, kdy lze i pro fyzika překročit limity jakékoliv měřitelné krásy, a dodat dílu magii, nadpřirozeno, nevysvětlitelné a iracionální schopnosti působit na lidskou mysl.
Když jsem poprvé četl popis sama sebe od jistého člověka, byla to ta nejkrásnější věc jakou jsem kdy viděl. Krása nebyla v uspořádání slov, verších, a ani v žádném jiném měřitelném či viditelném faktoru. Krása která mne přivedla k slzám byla v účelu, jenž mi byl tehdy velmi dobře znám. Údajně neexistující věc, pouhý placebo efekt nevyvinutých myslí, pozůstatek z dob, kdy naše mozky sloužily jako pouhá pomůcka k přežití, dokázal podkopat striktně racionální mysl, a převrátit ji vzhůru nohama.
Ten pocit mi už pár let opravdu chybí...
Účel pro mne zůstává poslední baštou nadpřirozena ve stále více racionálním vesmíru. Poslední špetka magie, které se mé podvědomí odmítá vzdát. Budu ho nadosmrti opěvovat, stejně jako ho prohlašovat za neexistující.

Kam dál