---> Aneb, jak se baví introvert, když už nemá co číst.

Je to zvláštní

17. listopadu 2018 v 3:49 | Malbec |  Ostatní
Je to divné.
Naposled jsem se na můj blog podíval snad skoro před rokem, a už tehdy jsem k němu cítil jen apatii.
Změnil jsem se, a až po tak dlouhé době opět oceňuji možnost tiše křičet do éteru temných končin internetu. Těch zapomenutých, bez života a bez pozornosti.
Přesto se na můj blog stále někdo dívá. Občas dokonce i někda dvě, nebo tři.
Proč sem chodí tolik někd?
Co vidíte mezi zaprášenými články o hloupostech, napsaných člověkem co už dávno neexistuje?
Jeho náhražka na něj jen nerada vzpomíná. Byl to člověk sobecký a bezohledný. Mimo jiné to byl taky mizerný básník.
Co vidíte na kouscích jeho mysli, které vtiskl zkrze klávesnici do paměti internetu?
Já nic. Ale je mi zvláštně, a mám pocit že by mi tohle mohlo pomoct. Nevím proč, nevím jak, nevím kdy, ale asi je to lepší než nedělat nic.
Bývaly doby kdy jsem se poezií identifikoval. Poezie byla ta jedna věc ve keré jsem nebyl úplně nejhorší, a chtěl jsem na tom stavět. V retrospektivě mi to přijde směšné.
Ale teď nestavím na něčem v čem bych i třeba hypoteticky mohl být dobrý. Mé cíle nejsou něco co by mi přinášelo dost motivace. Mé pocity nejsou něco dost silného na to, aby ovlivnily má rozhodnutí.
Jsem sám. Osamnělý?
Je mi jedno že jsou lidi okolo mě, že několika z nich na mě třeba i záleží. Stejně je mezi mnou a jimi temná propast toho co o mě nikdo nedokáže pochopit.
Možná ani já ne. Jsem asi moc divný.
Přemýšlím jestli svůj blog smazat, a nevím si rady.
Pokud jste tenhle neforemný kus textu pochopili, rád bych vás poznal. Byli byste první.
 

The Poet

25. ledna 2018 v 0:06 | Malbec |  Amatérská poezie
The painter looks, the painter hears,
the painter dips his brush in green
to catch the image that he nears.
With every stroke, precise and clean.
He sees envy, he hears it too,
dipping in green of it's sickly ghost
to manage what he needs to do,
make live what desires life the most.
-
The singer sings of grief and mourn,
musician plays his sweetened tones
yet full of sadness, anger, scorn.
No longer the song he owns.
To make live through paint and sound,
to breathe the spark of eternal soul
whenever one wants it to be found,
that's my ambition, that's my goal.
-
The poet writes, the poet reads,
the poet wipes his single tear
when he with his poem meets.
Now he's close, now he's near.
With all the effort he squints his eyes,
yet nowhere is which should be seen.
It lives just briefly. Soon, it dies,
and now all is a shade of green.

Riddles

16. ledna 2018 v 20:55 | Malbec |  Amatérská poezie
I wonder where I start,
I wonder what to say at all
for I feel apart,
unsure what my words may show,
so enjoy those riddles of mine
and puzzle your mind in an endless loop,
so then I can feel just fine,
and your kind will have enough to do.
 


Feathers

16. prosince 2017 v 11:42 | Malbec |  Amatérská poezie
One after another,
each one single feather,
falls slowly to the ground,
when noone is around.

------Why do we fall, brothers of mine?---------------------------------------
--------------------------------------------Where even are we, in the sky?----
-----------------I don't know how much of time,-------------------------------
---------------------- until we all on the ground lie.------------------------
-------------------------------------Is the ground bad? (asked one younger)---
--------I don't think the ground itself is bad...-----------------------------
----------------------------- It's just that... we wouldn't fall any longer,--
--------------------------------------------------------------and we do like to-

One after another,
each one single feather,
died on the ground,
when noone was around.

Psalm of future

16. prosince 2017 v 6:25 | Malbec |  Amatérská poezie
Where trees and grass wither with white,
where fog casts over it's abrasive spell,
the air stinks of heavy gas, blocking all light,
the place which people are trying to sell.
-
Delusion of sweetness, fueled by wealth,
in front of their eyes, holds out a blinder.
Courtain with picture of prosperous self,
so what about Earth? Why need to mind her?
-
Rejoice, and dig deep in her innards,
let's burn them out and poison her breath.
Quickly, latecomers are never the winners.
Only those who are blind and deaf.
-
Where trees and grass wither with white,
where fog casts over it's abrasive spell,
the air stinks of heavy gas, blocking all light,
that place is not home, that place is hell.

Kam dál